Stavba útulny - pozvánka

čtvrtek 12. srpen, 2021

Milí horomilové, trekaři a vandráci,

máte rádi horské útulny? Přidejte se k naší dobrovolnické brigádě a pojďte s námi jednu postavit.

Kdy: o víkendu 28 - 29/8/2021
Kde: v Bílých Karpatech přímo na hranici se Slovenskem

Čeká nás hlavně příprava základů, tahání šutrů, opracovávání dřeva, ale i práce na lukách v programu ochrany přírody.

Hráči geocachingu se mohou zúčastnit CITa: https://coord.info/GC966CX
Ostatní zájemci nechť se hlásí mailem na adresu: mp20@seznam.cz

Těšíme se na vás!

Portrét

NEDĚLE 27. ČERVEN, 2021

Kresba Kateřiny Týcové, kterou jsem zachytila ve skupině na facebooku Malba a kresba. Milé překvapení! :-)

Stavíme útulnu

Neděle 20. červen, 2021

Stavíme útulnu v horách.

Ani bych nespočítala, kolik útulen, horských bud a seníků mi zachránilo kejhák, když jsem to potřebovala. Když jsem se potulovala po odlehlých horách, kde se nejbližší možnost kontaktu s lidmi měřila v desítkách kilometrů. Kolikrát jsem měla mokré oblečení, byla mi zima, byla jsem zdeptaná syrovým horským počasím nebo jsem se prostě jen chtěla trochu důstojněji vyspat, a přede mnou se jako zázrak zjevila prostá chýše s pryčnou na spaní a závětřím. Nikdy jsem se nedozvěděla, kdo pro mě tyto svatostánky bezpečí postavil, kdo byl mým laskavým hostitelem. Učinil tak zcela anonymně, bez nároku na vděčnost i poděkování. Je čas vrátit to do karmy.

Ze života muzikanta

Pátek 4. prosinec, 2020

Ze života muzikanta:

“Nás nezajímá, že jste hrála první housle v Národním divadle. Na téhle párty hrajete Ferrero.” :D

Na fotce já v kostýmu na scénickou show závěrečné párty filmového festivalu v Karlových Varech. Foto z roku 2013.

2784

Středa 21. říjen, 2020

2784 kilometrů. Tolik jsme prošli v posledních třech letech společně s Joem v rámci našeho dlouhodobého projektu přechodu Karpat a Balkánských hor. Ještě se ani zdaleka neblížíme dokončení, ale i tak už je to slušný kus společně ujité cesty nejen horami, ale i životem.

To nejcennější na celé naší Cestě je to, že jsme ji prošli společně. Každý jednotlivý krok jsme podnikli ve dvou, všechny vzpomínky, zážitky, příběhy jsme prožívali jednotně. Kdybys to chtěla někdy dokončit sama, říkal mi jednou Joe, tak klidně vyraž, nebudu se zlobit, však víš, že letos už nebudu mít dovolenou. Jistěže by se nezlobil. Ale mně by to bylo strašně líto. Tahle Cesta má smysl jenom společně, jeden bez druhého bychom ji nešli. Zvláštní, jak některé věci dávno ztratily smysl, kdyby pro nás nebyly společné.

Často vzpomínáme. Ale plýtváme na to málem slov. Stačí, aby jeden z nás řekl - vzpomínáš, jak jsme tenkrát, když jsme sešli z Fagaraše... a druhý hned - joo, jak jsme měli takový hlad, že jsme vykoupili celý krám! A už se oba smějeme, dojímáme. Mnohdy stačí jen slovo a jeden hned ví, na co si ten druhý vzpomněl. Začnu větu a Joe ji dokončí. Jako jeden mozek. Přes dva a půl tisíce kilometrů společných vzpomínek.

Můj tatínek jednou řekl - mě fascinuje, že se našli dva tak podobní lidi, jako jste vy dva. Mě taky. To je to nejlepší, co vás může v životě potkat. Když k sobě najdete někoho stejně postiženého, jako jste vy. Někoho, kdo je ochoten s vámi realizovat všechny šílenosti, které spolu vymyslíte. Člověka, se kterým vám nic nebude připadat nemožné. Který s vámi půjde kamkoli. Třeba až na kraj světa. A pěšky.

***

Mapa znázorňuje záznam trasy z naší GPS v průběhu čtyř výletů. Statistika: 2784 km; 88 dní; nastoupáno 116 km.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace