O české krajině

Úterý 26. září, 2017

Jednou se mě můj kamarád z Francie zeptal, jestli je Česká republika hezká.
„Ovšem,“ odpověděla jsem bez váhání. Copak bych mohla odpovědět jinak?
A on se zeptal: „A co je u vás hezkého?“

Zdánlivě snadná otázka. Vždyť přece všichni víme, proč se nám u nás doma líbí. Ale jak vysvětlit Francouzovi, který je zvyklý na oceán i moře, exotické ostrovy, sněhobílé Alpy, květy obsypané Pyreneje, sluncem zalité riviéry, vysoké ledovce i rozpálené pláže, v čem spočívá krása české země?

Mohla bych mu vyprávět o prosluněných vinicích Pálavy, ale copak nemají ve Francii mnohem větší? Nebo o dechberoucích vyhlídkách z výše krkonošských kopců, ale může jejich půvab pochopit obyvatel země nejvyšších Alp? Nebo o rašelinných mokřadech na pláních Krušných hor s vřesovými bochánky a lány suchopýrů, ale čím jsou proti všem těm, které mají ve Francii? Praha? Jistě že je krásná, ale Paříž není krásná o nic méně.

„Víš, u nás nemáme moře ani vysoké hory jako u vás,“ řekla jsem mu. „Všechno u nás je menší, skromnější. Hory říkáme tisícovým kopcům a koupat se chodíme k rybníku. Ale všude najdeš něco hezkého. Může to být hrad, jeskyně, skála, zřícenina, nebo třeba jen potok v lese, rozkvetlá louka, starý strom. Když se u nás rozhlédneš, vidíš po celém obzoru nenápadné vlny nízkých kopečků. Všude máme kopce. A mezi nimi jsou lesy, pole s obilím, vesničky s kostelíkem uprostřed a rybníkem na návsi. A to všechno dohromady vytváří malebný a klidný obraz, na který se rád díváš. To, co dělá naši zemi hezkou, je důmyslné spojení těch nejobyčejnějších věcí.“

Nevím, jestli to pochopil. Co jsem ale v tu chvíli pochopila já, je, že jsem ráda, že jsem se narodila právě v zemi, která neoplývá žádnými ohromujícími extrémy. Díky tomu jsem se totiž naučila dívat se na drobné maličkosti a vidět v nich stejně velké skvosty, jaké mnozí vidí v korálových útesech a třítisícových štítech velehor.

FOTO: Vilemínina vyhlídka, NP České Švýcarsko.

Dobrovolnictví IX.: Úklid CHKO Brdy

Neděle, 24. září, 2017

Bývalý vojenský výcvikový prostor Brdy byl nedávno zpřístupněn veřejnosti a vyhlášen jako CHKO. Skvělá zpráva.

Avšak otevření prostoru lidem s sebou přineslo také příliv odpadků a bordelu.

Naším dnešním úkolem bylo vyčistit prostor od zamožení odpadem a přispět tak ochraně životního prostředí mnoha chráněných druhů.

Dobrovolnictví VIII.: Hloubíme třecí tůně pro ohrožené ryby

Středa 20. září, 2017

Často se v médiích dočítám, že přibývá ohrožených druhů, že voda je špinavější, ovzduší znečištěnější, všude jsou hromady odpadků, ubývá ptáků i ryb, a tak dále. Není mi to jedno. Ale pokaždé si říkám: no jo, ale co s tím mám dělat? Copak to můžu já ze své pozice nějak změnit?

Když nás oslovila Správa CHKO Žďárské vrchy, zda bychom jim mohli svolat dobrovolnickou akci na podporu rozmnožování ohrožené rybky střevle potoční, která ve žďárských vodách kriticky ubývá, řekla jsem si, že teď s tím konečně můžu něco udělat.

A tak se nás na Stavišti u Žďáru nad Sázavou sešlo na patnáct lidí a za pomoci rýčů a lopat jsme opětovně vyhloubili tůň zanesenou bahnem po povodni. Rozmnožovací tůň bude brzy obydlena střevlemi, okouny, vrankami, mihulemi a další vodní havětí, která ve vodách na Stavišti žije.

Report z vandru v Českém středohoří

Pondělí 11. září, 2017

To jsme se tak ráno vzbudili ztraceni kdesi v lesích a začali chystat snídani. Noc pod širákem jsme doslova probděli. Sotva kvůli flámu, na to nás středohorské sopky příliš zmohly. Ale celou noc lilo jak z konve, a tak se do našeho chatrného turistického přístřešku přišla ohřát i myš. Těžko říct, zda byla jen jedna, dost možná jich bylo víc. Celou noc po nás pobíhala, capkala nám po hlavách zafačovaných do kapucí spacáků a šmejdila, kde by co rozkousala. Chytit ji? Bláhové! Jakýkoli pokus o to, ji jen usvědčit kuželem světla čelovky, nás katastrofálně zesměšnil. Občas jsme ji ze sebe dokázali shodit na zem, ale zase se přikradla zpátky.
K ránu najednou dala pokoj. A my pochopili proč: prokousala se do batohu a vyžrala nám díru do chleba. Čůza jedna! :-D

No co už. Boží dar se nevyhazuje. Vykrojili jsme z pecnu "myší domeček" a posnídali alespoň to, co nám myš milostivě nechala. Když jsme pak vyšli na Milešovku, našli jsme na chatě zpěvník trampské skupiny Oukrop s písničkou "Myší mejdan". A tak jsme si proti těm myším aspoň zazpívali hezký protestní song. :-D

"Myši z naší chajdy pořádaly ples,
tancovaly, zpívaly si everybody yes.
Myšák Mickey, myška Minnie, starej myšák Jim,
chajda byla sice naše, teď patřila jim.

Mejdan to byl vohromnej a táh se do rána,
z pytlíku nám vyžraly polívku Vitana.
Cukr, sejra tavenej, sušenky rezervní,
rozkousaly škatuli, koukaly, co je v ní. (…)"

Zdravíme z krásné české krajiny!

Report z vandru horním Rakouskem

Pátek 11. srpen, 2017

"Konečná stanice, prosíme, vystupte!"
Mám ráda, když moje dlouhé výlety začínají na konečné stanici. Tam, kde se vlak zastaví pár kroků před nárazníkem, kde koleje vplouvají do hloubi trav. Jako bych tím mohla ospravedlnit svou nesmyslnou zarputilost, že v 21. století chodím pěšky. "Dál se jet nedalo, tak jsem šla po svých." Konečně mám důstojnou obhajobu, která mě vymaňuje z kartografie bláznů.

Vydala jsem se na dlouhou cestu severním Rakouskem, téměř souběžnou s naší jižní hranicí. Celá trasa má kolem 350 km a tvoří ji dvě hlavní dálkové cesty: Nordwaldkammweg (hřebenová stezka severního lesa) a Thayatalweg (Podyjská magistrála).

První z nich, Nordwaldkammweg, je historickou cestou z konce 19. století, jejímž cílem bylo vést po hranici Česka a Rakouska-Uherska. Kvůli Železné oponě však musela být stezka přetrasována a vznikla česká a rakouská varianta, čímž částečně ztratila svůj původní smysl. Dnes má cesta tři varianty, z nichž nejzachovalejší a nejudržovanější je ta rakouská, kterou jsem si vybrala pro svou pouť i já. Má kolem 150 km a vede od česko-německé hory Třístoličníku na Šumavě na rakouský Nebelstein v Novohradských horách.

Těším se na dlouhou procházku lesem! :-)

FOTO: Moje cesta začala v Novém Údolí na Šumavě, na konečné stanici. Dál už musím jít po svých. Neznám pro sebe příjemnější nevyhnutelnosti! :-)
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace