Čtyřhranné zápisky

Ráda se vracím na místa, která už znám. Na taková místa, kde jsem dávno prošla hlavní turistické trasy, viděla všechny katalogové atrakce, udělala bezpočet fotek u profláklých památek. Protože teprve tehdy mě konečně nerozptylují známé vyhlídky, nezdržují hrady a jeskyně, a já se mohu soustředit na mnohem zajímavější, detailnější pozorování.

Sleduji květiny, zvířata, a úplně ze všeho nejraději skály. Fascinuje mě geologie, síla milionů let, pro něž je celá éra lidí jen krátkou epizodou. Nedávno jsem například v Českém ráji pozorovala, jak se chovají oxidy železa v pískovci. Dívala jsem se na obrazce růží, květin a ornamentů tepané ve skalách, a četla si přitom o procesech krystalizace, Liesegangových jevech, selektivní erozi a druhohorním moři. Ohromující!

Přes dvacet let s nadšením pozoruji svět. Přešla jsem Alpy, Pyreneje, desítky pohoří. Chtěla jsem všechno vidět. Ale někdy mám pocit, že až nyní mě začíná svět opravdu zajímat… :-)

***

Foto: U jediné skalní brány v Příhrazských skalách jsme napočítali desítky fascinujících ornamentů vytvořených krystalizací železa.

Plzeň na mě vždycky dělala dojem tím, jak velikášsky se zde každoročně oslavuje výročí osvobození. Nikde jinde v republice se tyto významné dny neslaví s takovou pompou, jako tady. Armádní přehlídky, veteráni, květiny, americké vlajky všude v ulicích.

Letos se město ale opravdu vytáhlo: historická rekonstrukce bombardování nádraží působí mimořádně věrohodně. Velkolepé! :

Kypreje na Lužnici
... z mých letních cest ...

(Vodové barvy)

Rekonvalescenční tvorba II.:

Obraz "Pod širákem".
Malováno vodovkami.

Doktor mi zakázal chodit, tak jsem si koupila vodovky, abych si mohla alespoň namalovat všechna místa, kde bych teď nejradši trajdala, místo abych seděla doma.

Obrázek je inspirovaný krajinou kolem údolí Certascan v Pyrenejích.