Via Degli Dei II - Signor con la bici bambini neděle 9. červen, 2024 / 0 komentářů

Každá naše cesta s dítětem je tak trochu loterií, zda to vůbec půjde. Potřeby dítětě se mění příliš rychle na to, abychom mohli čerpat z našich předešlých zkušeností. Dnes už nepotřebujeme třicet látkových plen, jako když jsme přecházeli s kočárkem Malé Karpaty a synovi bylo sedm měsíců, nepotřebujeme ani kočárek. Potřebujeme jiné věci, máme jiný režim a vycházíme z jiných možností a potřeb. Při plánování každé nové cesty stojíme znovu na začátku, nezkušení, s pochybnostmi o realizovatelnosti celé výpravy.

Vezmeme klukovi kolo, řekl doma Joe, a já si říkala - proč ne. Jakkoli bizarně vypadá táhnout 120 kilometrů pěšího puťáku odrážedlo, nakonec vůbec nebylo špatnou volbou ho vzít. Synovi je dva a půl roku a odrážedlo miluje. Zatímco pěšky ujde zatím tak maximálně čtyři kilometry za den, tak na odrážedle frčí klidně i deset. Můžeme mu měnit aktivity, chvíli jde, chvíli jede, chvíli ho neseme v nůši. Nechceme, aby náš syn jen seděl v nůši jako zavazadlo, chceme ho do naší cesty zapojit, aby ho bavila. Ale protože cesty na dětské odrážedlo tu zrovna moc nejsou, většinu putování Joe táhne kolo v ruce jako kufr. Šílené, co? Ano, tak před rokem bych si myslela, že takhle cestovat snad ani není možné. Teď mi to přijde docela normální.

A tak se stalo odrážedlo symbolem naší výpravy po Via Degli Dei. Jsme tu tím tak ikoničtí, že se dětské kolo stalo Joeho insignií, symbolem, který předchází jeho pověst. Na Slovensku si kdysi Joe vysloužil přezdívku "chalan s kočíkom", když přenášel kočárek přes tříkilometrový skalistý hřbet hory. Tady mu Italové začali přezdívat "Signor con la bici bambini" (nevím, jestli to píšu správně), neboli Muž s dětským kolem. My jsme už taková chodící atrakce.

Pamatuji si, jak jsme jednou stoupali do vražedného kopce v rumunských Karpatech. Předcházeli jsme jednoho taťku, kterému z ohromně nacpané krosny koukal dřevěný dětský meč. Taťka jen pokrčil rameny a na vysvětlenou pokynul na svého předškolního syna, který ťapal před ním. Smáli jsme se tomu, dělali jsme vtípky (nikterak zle míněné), jako - co si sbalíš na přežití v divočině? Stan, spacák, pepřák na medvědy a - dřevěný meč. Děsně jsme se tomu smáli. Takhle: Hahahahaha!!!

No, tak tohle je asi naše karma.

*

Foto: Signor con la bici bambini

Schody a terén

Via Degli Dei I - Bologna čtvrtek 6. červen, 2024 / 0 komentářů

Sedíme v zahradě, kvetou růže, zní zvony, varhany a zpěvy. V bazilice svatého Lukáše probíhá nedělní bohoslužba.

Jsme v Bologni a vycházíme na stezku Via Degli Dei směrem přes Apeniny do Florencie, já, Joe a náš dvouletý syn.

"Takhle přesně vypadá Itálie v mých vzpomínkách," říkám Joemu. Snažím se myslet pozitivně, abych odrazila myšlenky na to, jak je mi blbě. V Mnichově jsem ve fastfoodu snědla něco toxického a celé čtyři kilometry, co jsme sem šli nejdelším podloubím na světě, jsem místo zbožného obdivu barokní architektury řešila kritický nedostatek záchodů na trase.

"Když jsem přešla Alpy," vzpomínám nahlas, "bylo poledne a v celých Benátkách se rozezvonily zvony. To byla taková krása... A také jsem kdysi přišla v pravé poledne do Vatikánu, vděčná a dojatá, že jsem se ve zdraví vrátila z přechodu korsických hor, a celý Řím zvonil, až duněla zem. Itálie v mých vzpomínkách zní hlasem zvonů a voní dechem růží."

A sotva to dopovím, vystřelím kamsi daleko stranou do křoví, neboť je mi zle až se mi rosí čelo. Mám sto chutí to tu zapíchnout a říct Joemu - mně už to stačí, už jsem viděla dost, dál jdi s klukem sám, a zhroutit se někam na lavičku. Ale vím, že Joe brzy přijde a řekne - tak už musíme jít, nebo to nestihnem. On mě tu nenechá, ani kdyby to bylo mé poslední přání.

Slunce pálí a cesta je daleká. A vrcholky Apenin se rozšiřují a zvětšují, budou se rozestupovat, až nás obklopí ze všech stran a my se v nich octnem jako v oživlých kulisách.

*

Vzhůru na jih. To bude cesta, tohleto.

Pár fotek z Bologni

Santuario della Madonna di San Luca - Barokní bazilika, k níž vede nejdelší podloubí na světě o délce 3,5 kilometru a 666 obloucích.

Bambini piccolo frčí na dětském odrážedle