Přechod Jizerek tam a zpět sobota 5. červenec, 2014

Je tomu přesně půl roku, co jsem přecházela Jizerské hory od Harrachova po Smrk na sněžnicích. Už tehdy jsem si říkala, že se sem musím vrátit, abych tuto cestu mohla poznat i beze sněhu, a také abych se zbavila svého restu a dolovila druhou z dvojice keší Jizera (GC1BWNK) a Jizera bonus (GC1BWNQ) (od autora Road66), kterou jsem kvůli náročným klimatickým podmínkám musela odložit na bezsněhové období. A samozřejmě také kvůli Jizerkám, které se nikdy neokoukají.

Čtěte také: Jizerské hory na sněžnicích

Den první

Dobří holubi se vracejí, napadlo mě, když jsem v časných ranních hodinách znovu spatřila povědomé scenerie Jizerského údolí. Oproti prosinci je ale cesta podstatně snáze schůdná a vystoupat táhlým kopcem z Harrachova až na Bukovec není narozdíl od zimního období nijak zvlášť heroický výkon. Dlužno říci, že v zimních měsících byla cesta v mnohém zajímavější. Třpytivá, sněhem zasypaná pěšina se změnila v tmavý asfalt, ze stromů zmizelo bělostné jíní a křišťálové rampouchy, balvany v Jizeře ztratily vysoké sněhové čepice. Naproti tomu je však nyní vše svěžejší a zelenější, louky jsou poseté květinami všech barev a slunce krásně hřeje. Jizerky jsou zkrátka krásné v každé roční době.

S mohutným funěním stoupáme na Bukovec, první ze dvou vrcholů dnešního dne, odkud na vyhlídce shlížíme dolů do údolí osady Jizerky, která je jednou znejchladnějších obcí v České republice. Není se čemu divit, vesnička, která je umístěná v široké kotlině ze všech stran obklíčené hřebeny hor, je ve svém středu protnutá klikatou čarou řeky Jizery, ze které jde zvláště vnoci vlhko a chlad. Díky tomu jsou zde velmi časté inverzní mlhy, které na teplotě rozhodně nepřidávají. O to více je však osada půvabnější a malebnější.

Scházíme dolů do údolí, odkud po žluté turistické značce pokračujeme ke Karlovské lávce, místem s pěkným pohledem na řeku, a dále do polského Orle, a napojujeme se na trasu krátké multi-keše Wielka Izera (GC4KD6E), jejíž trasa je vedena od Orle na sever k Hale Izerske, a tudíž téměř kopíruje trasu multiny Jizera. Jednotlivé stage jsou hezky zpracované a finálka má vtipné umístění. Pokud se někdy vydáte po stopách Roada 66, doporučuji nepatrně pozměnit doporučenou trasu a tuto krátkou multinku nevynechat, neboť je příjemným zpestřením výletu.

Poté, co jsme vydatné dešťové přeháňky přečkali v chatě na Hale Izerske, se vydáváme po žluté značce skrz široké jizerské pláně směrem na Smrk, vrchol Jizerských hor. Odměnou za strastiplnou cestu rozbahněným mokřadem nám je karmínově rudý západ slunce a zlatem zalitý podvečerní kraj. Nádherný okamžik, který se vtiskl do paměti.

Stejně jako v zimě i dnes jsme si pro nocleh vybrali tuláckou útulnu na rozhledně, neboť je bezesporu tím nejromantičtějším místem z celých Jizerských hor, kde lze v noci složit hlavu. Za svitu svíček vaříme večeři na plynovém vařiči a jdeme spát. Venku se stmívá.

Den druhý

Časný ranní déšť nám bohužel zastínil první paprsky, zato se nám ale díky němu naskytla vzácná podívaná – letní inverze. Bílý mlhový pás stoupajících par se táhne údolím osady Jizerky a podél úpatí Krkonoš, a posléze se mračna rozhání a vysvítá slunce. Je svěží červencové ráno, vzduch je vlhký a voní smrkovým dřevem.

Čeká nás cesta zpět do Harrachova, tentokrát však po druhém břehu Jizery přes Střední Jizerský hřbet. Dnešní cesta je v mnohém zajímavější než včerejší; k vidění jsou tentokrát rašelinní slatě Černá jezírka, Pytlácké kameny a Věžní skály, nechybí ovšem ani široké louky a četné vyhlídky. Tato cesta mi v zimě kvůli neschůdnému terénu zůstala utajena, o to větší radost mám, že objevuji nové a krásné pohledy. Deset kilometrů ze Smrku do Jizerky vede téměř po rovině, a tak cesta příjemně utíká. Opět procházíme přes polské Orle, nyní se však vydáváme na jih, cestou kolem Koziho Grzbietu až dolů do Harrachova, kde naše cesta končí.

Padesát kilometrů dlouhé dvoudenní putování zakončujeme nalezením finálky keše Jizera bonus, které je o to zajímavější, že jsme její první nálezci po dlouhých devíti měsících. Stylové zakončení celé cesty.

Jsem spokojená, úkol jsem splnila a resty smazala. Přesto však sotva jsem dokončila jednu jizerskou výzvu, už pokukuji po další, a tou je Wysoki Grzbiet (GC3J5VD) vedoucí od Smrku do polské Sklarske Poreby. Bude to taková hezká záminka k tomu, abych se zase mohla vrátit do mých oblíbených Jizerských hor... ;-)

Přechod Jizerských hor tam a zpět - Po rozkliknutí je možné mapu interaktivně zobrazit na mapy.cz.
Turistický přechod Jizerských hor z Harrachova na Smrk a zpět. Délka trasy je 50 km.

Tipy na cestu

Ubytování:
Penzion Simona - Harrachov - Kromě výhodné výchozí pozice má penzion mnoho dalších výhod, jako například vstřícný přístup, nízkou cenu, a slevu pro turisty s vlastním spacákem ;-)
Útulna na rozhledně na Smrku - Turistická útulna je přístupná celoročně, neomezeně a bezplatně. A navíc je tak blízko k nebi... :-)

Pokud chcete dostávat upozornění na nové články na mém blogu, přejděte prosím na odkaz zde: Odebírat novinky