Karel May #3 - Na kole okolo Bezdězu neděle 7. prosinec, 2014

Dobrého půl roku uběhlo od ulovení druhé keše ze série Karla Maye. Čas neúprosně spěje k chladným zimním měsícům, blíží se konec dlouhých a slunečných dní, a tak se nabízí poslední možnost pohnout se sérií ještě letos. Třetí část mayovkového putování Z Bagdádu do Cařihradu je totiž určená pro výlet na kole. Tak tedy vzhůru zpět do Českého ráje!

Geocaching: GC1Y9FP

Články z minulých dílů:
1.) Karel May #1 a výlet do korun stromů
2.) Karel May #2 - Tajemné skály Kurdistánské

Den 1.

Ačkoliv jsem si říkala, že se na cestu tentokrát dobře připravím, opět vše zařizuji na poslední chvíli. Největším problémem je jako vždy najít společníka. Mé okolí se mým pozváním na dobrodružné výlety už raději prozíravě vyhýbá, a tak na internetu narychlo sháním společnost ‚kačera‘ Milana, dosud neznámého člověka, který se ochotně nabízí zajistit odvoz autem. Nakládáme kola a vyrážíme na cestu. Naposledy koutkem oka pohlédnu do zpětného zrcátka, v kterém se zmenšují poslední paneláky, a hřeje mě blažený pocit, že se mi podařilo alespoň na chvíli utéct velkoměstu. Za chvíli se Praha rozplývá v horizontu, až zcela mizí z očí. Víkend může začít.

Třetí putování začíná v Bělé pod Bezdězem, kde sedáme na kola a nabíráme severní směr. Terén je velmi přátelský, mírně svažité asfaltky jsou jako stvořené pro jízdu na kole. Člověka se až zmocňují pochybnosti, zda je tohle vůbec trasa Mayovky. Nesjeli jsme náhodou omylem z cesty? Na ownera Dacha je tohle přeci jen dost mírné. Veškeré pochybnosti však mizí ve chvíli, kdy se před námi objevuje vzrostlý smrk, na kterém se ve výšce asi šesti metrů houpe kovový štítek s indiciemi pro pokračování. No hurá, konečně nějaká akce, říkám si, a v mžiku jako opice mizím v koruně. Štítek ukořistěn, může se jet dál.

Pohodové asfaltky, které jsme si na začátku pochvalovali, moc dlouho nevydržely. Čím hlouběji do lesa se dostáváme, tím je sjízdnost cest horší a horší. Kola se nám boří do hlubokého jemného písku, který místy statečně brázdíme, jinde však kola musíme tlačit. Pomalým tempem se dostáváme k dalšímu stromu, na který tentokrát odvážně leze Milan, zatímco já si vychutnávám krásnou vyhlídku na Bezděz lemovanou podzimními zlátnoucími stromy. Není nad Český ráj.

Naše cesta pokračuje. Je krásný podzimní den, ve vzduchu se mísí vůně babího léta s hořkou vůní tlejícího listí. Les hraje všemi barvami, chvíli je slunečně zlatý, hned se zas listí barví do karmínové červeně. S přibývajícími kilometry pozorujeme, jak se nám Bezděz přibližuje a máme dobrý pocit z příjemně ubíhající cesty.

Před námi je opět další ‚Dachovsky‘ záludná stage umístěná na vrcholu Mravenčí skály. Z mnoha cest vedoucích nahoru si vybírám tu nejkrkolomnější, ale i nejzábavnější, která vede skrz skalní prolézačku na římsu a odsud vzhůru k vrcholu. Po lehké akrobacii na skále se mi daří proniknout až ke štítku a získat tak indicie pro další postup.

Před námi je poslední dnešní skalní zastavení s pěknou vyhlídkou. Zde nás však již přepadla tma, která nám značně zkomplikovala hledání dalších indicií, a tak se rozhodujeme dojet do ubytovacího zařízení a ráno se za světla vrátit. Únava přichází v pravý čas.

Večer se nese v příjemné atmosféře. Útulná chatka v Oknech u Doks je vybavená vším potřebným včetně vlastní kuchyňky. Jaký luxus! Ujímám se chystání večeře a Milan mi mezitím vypráví o svém koníčku – lezení po ferratách. Povídáme, večeříme, jdeme spát.

Den 2.

Druhý den putování se nese hlavně ve znamení skal a vyhlídek. Ani dnes nejsme ušetřeni náročného terénu. Co chvíli buď taháme kola dunami hlubokého písku nebo šplháme po skalách, prohledáváme jeskyňky a skalní prolézačky, kterých je Český ráj plný. Nejzáludnější věcí na celé výpravě je již tradičně hledání postupových stagí, které jsou vždy schované velmi důmyslně. S přibývajícími zkušenostmi postupně zjišťujeme, že ukrytí štítků se vždy řídí několika pravidly, které owner při zakládání keše dodržoval:

• Pravidlo číslo jedna: Je-li v blízkosti souřadnic nějaká díra, bude štítek ukryt vždy nejhlouběji jak je to vůbec možné.
• Pravidlo číslo dvě: Má-li štítek viset na stromě, zcela jistě bude v takové výšce, kam až je možné vylézt.
• Pravidlo číslo tři: Je-li v blízkosti nějaká skála, je stage vždy až úplně nahoře, a to i přesto, že se skála jeví jako naprosto nelezitelná.
• A hlavní pravidlo pro všechny stage: Označení terénní náročnosti je nutné vždy pomyslně zvýšit o půl až celou hodnotu. Terén 3* se v reálném měřítku rovná terénu 4* a terén 4* je minimálně terén 4,5*, ale jistější bude mít lano.

Poté, co jsme tento systém rozklíčovali, se naše hledání podstatně zrychlilo a stalo se úspěšnějším.

Před námi je poslední fyzicky náročná mise, která je současně zkouškou odvahy a lezeckých dovedností – Galatská věž. Stage, která je před námi, je typickým příkladem nelezitelné skály, a jak říká pravidlo číslo tři, na takových místech je štítek schovaný vždy až nahoře. Po prozkoumání terénu ze všech stran se Milan jakožto zkušený lezec po ferratách rozhoduje, že Galatskou věž dobyde a indicie získá. Zkušeným okem promyslí postup pro cestu nahoru a po chvíli škrábání se po hladké stěně stojí nahoře a vítězoslavně drží stříbrný štítek se souřadnicemi. Tak tedy vzhůru dolů! A tady nastává největší zásek celé výpravy: no jo, dolů, ale jak?? Milan se chvíli bezradně pokouší slézt, ale holá stěna skály nemá téměř žádné stupy, a tak každý pokus o slezení končí bezúspěšně. První nápad jak se ze skály dostat, je použít můj pásek od kalhot k přidržení se břízky a vytvořit tím umělý úchyt pro ruku v prostoru, kde jistící bod chybí. Plán však selhal kvůli chybějícímu stupu pro nohu. Druhý nápad, tentokrát z Milanovy hlavy je, abych mu nohu ve vzduchu přidržela. To však odmítám, neboť bych o třicet kilo těžší váhu než jsem sama neunesla. Ani třetí pokus o slezení nebyl úspěšný a k tomu se přidal další problém – křeče v nohách. Milan se protestně vzdává a chce zavolat hasiče. Nastala opravdová krize. Co teď? Představila jsem si, jak se doprostřed lesa přiřítí hasičský náklaďák s modrým majáčkem a studem mě polilo horko. Tohle bych snad ani nemohla nikomu vyprávět! Hlavou mi bleskl nápad: najít nějaký velký předmět, který by se dal zapřít do skály, a vytvořit tím chybějící stup pro nohu. Po chvíli bezradného pobíhání po lese se mi podařilo najít trouchnivějící kmen stromu a dotáhnout ho ke skále. Pokud ani tohle nezabere, výjezd hasičů bude asi nevyhnutelný. Milan pomalými váhavými kroky slézá ze skály, zatímco mu silou přitlačuji kmen ke stěně, aby se ani nepohnul. První krok, druhý, třetí, a hurá! Milan je dole. Po téměř dvouhodinovém boji na Galatské věži se nám podařilo překonat poslední velkou překážku a pokračovat v cestě. Za zdržení jsme však zaplatili drahocenným denním světlem, které nám později bude chybět...

Jedno z posledních zastavení - Čtyřhranka a Granátník

Po získání všech indicií se konečně dostáváme na konec celé cesty – skalku s ukrytou finálkou. Navzdory tomu, že jsme s dohledáváním byli vždy úspěšní, ztráta dvou hodin světla nás dostihla a čelovkové bludičky ve spojení s hustě zarostlým skalním terénem způsobily, že se nám ani po dlouhém hledání nepodařilo krabici najít. Jakkoli se nám nechtělo odjet s nepořízenou, okolnosti nás nakonec donutily hledání vzdát a v již pokročilé tmě zamířit zpět k autu. Nezbývá, než se sem vrátit příště a za světla keš dohledat. Jednou z nejtěžších věcí je umět se vzdát...

Závěr

Nenalezená finální krabice mě nenechala v klidu. Najezdili jsme na kole celkem přes sedmdesát kilometrů, strávili na cestě dva celé dny a nakonec se ani nemůžeme zalogovat. Ve finálce je navíc bonusové číslo pro pokračování, bez kterého není možné vydat se na čtvrtý díl. Takhle to prostě nemůžu nechat! Po telefonickém vysvětlení situace se owner Dach nabízí, že mě po práci nabere autem a finále uloví se mnou. Milan je bohužel v práci, a tak se zápis do logbooku vykoná v jeho nepřítomnosti. Dach souhlasí se slovy, že se v našem případě stejně jedná už jen o pouhou formalitu.

A jak že to tedy nakonec celé dopadlo? Při denním světle se samozřejmě hledá všechno lépe, navíc díky přítomnosti ownera mi prakticky nehrozil další neúspěch. Druhý pokus byl tedy, jak jinak, než úspěšný. Keš nalezena, mise ukončena. Tak tedy vzhůru na čtvrtý díl! :-)

Pokud chcete dostávat upozornění na nové články na mém blogu, přejděte prosím na odkaz zde: Odebírat novinky