Jak jsme zasadili les úterý 12. duben, 2016

Dne 3.4.2016 se v Olešné u Němčovic na Rokycansku konal CITO event (setkání hráčů geocachingu za účelem dobrovolnických prací v přírodě, nejčastěji úklidu odpadků), jehož náplní byla obnova vykáceného lesa. Event organizovaný Adamem Haunerem (AHA & team) ve spolupráci se starostou obce Karlem Ferschmannem byl mimořádně úspěšný. Ve skupině asi třiceti lidí se podařilo osázet plochu cca 7000 m2 celkovým počtem zhruba 3200 smrků a dubů. 

Geocaching: 
Lesní CITO v Olešné - GC6D62Q
Vyfoť CITO les! – GC66CQ9

Když se mi Adam zmínil, že připravuje dobrovolnickou akci sázení stromků, marně jsem vzpomínala, kdy jsem naposledy udělala něco užitečnějšího. Podívala jsem se na stromy kolem sebe a představila si, že bych to mohla být právě já, kdo je vsadil do země a určil jim místo k životu. Myšlenka, že mohu přiložit ruku k tak prospěšnému dílu, jakým je zasazení nového lesa, si mě okamžitě získala. A začala jsem se těšit.

Před několika lety v Olešné u Němčovic vytěžili kus lesa. Pokáceli stromy a prodali je na dřevo. Lesní zákon však říká, že kde se les vykácí, tam se musí také znovu zasadit. To už však pro majitele nebylo dost výhodné, a tak vypleněný pozemek s hromadou pařezů prodal obci. Na obnažené mýtině se zatím po letech nečinnosti začaly usazovat rychle rostoucí křoviny a bylo nutné půdu osázet dřív, než zcela zplaní. Toho se chytil Adam Hauner (AHA & team) a ve spolupráci se starostou Němčovic se rozhodli ulehčit rozpočtu malé vesnice tím, že uspořádají setkání dobrovolníků za účelem vysázení nových stromků. Skvělý nápad na CITO event.

Hned na začátku eventu se stavíme do hloučku a posloucháme instruktáž, jak správně sázet stromy. Smrčky v rozpětí 1,40 metrů a duby 1,10 metrů. Nejdříve se rýčem vyhloubí a rozevře škvíra v zemi, do ní se vsadí stromek, a pak se druhým kopnutím přihrne hlína ke kmínku. Rozebíráme si nářadí a jdeme na věc. Fasuji krumpáč, rukavice, dřevěnou tyč na odměřování vzdáleností a svazek smrkových sazenic.

Práce není vůbec snadná. Dostali jsme k osázení členitou rokli, po letech od vykácení zarostlou plevelem a stepní trávou. Svahy mají prudký spád a kvůli četným pařezům není lehké hloubit do nich jamky na sazenice. Špičkami chodidel zaklesnutými do srázu udržuji rovnováhu, kopu krumpáčem, sázím, zasypávám a upěchovávám hlínu. Z čela mi skapávají krůpěje potu. Zanedlouho se nám s Adamem osvědčuje dělba práce, kdy on kope, já sázím a jeho syn Max vyměřuje vzdálenosti a běhá pro sazenice. Jde nám to pěkně od ruky. Co chvíli mizí jeden snopek smrčků za druhým.

Minulo několik hodin a překonali jsme i ty nejoptimističtější odhady. Naším počátečním cílem bylo za odpoledne osázet oba svahy rokle. Event však ještě neskončil a my máme hotovou nejen rokli, ale i rovinu vedle cesty a průsek mezi oplocenkami. I náš instruktor sadby je mile překvapen. V takovou píli, vytrvalost a chuť k práci, kterou všichni máme, ani nedoufal.

Jelikož máme ještě dost elánu, dostáváme další otepi stromků, tentokrát dubů. Ty se sází v oplocenkách, aby je neokusovala zvěř. Kopání je nyní těžší, oproti smrčkům mají doubky kořen mnohdy delší než samotný kmen, takže je třeba, aby jámy byly opravdu hluboké. Naši chlapi mají ale sílu. Společnou prací stačíme osázet ještě polovinu velké oplocenky, než nás znaví žár odpoledního slunce. Zmoženi horkem a dřinou končíme.

Sázení dubů v oplocence - Muži kopou a ženy sázejí.

Taková práce se musí oslavit. Zhruba 3200 zasazených stromků, z toho 2200 smrků a přes 1000 dubů, to je výkon, který jsme oproti odhadům překonali třikrát. Shromažďujeme se na návsi v Němčovicích, kde už nám starosta osobně krájí špekáčky a podává občerstvení. Sedíme u ohně, opékáme buřty, pijeme pivo. Těžko by člověk hledal na světě druhé místo s tak dobrou náladou, jako je právě tady.

Event se rozprchnul a Adama čeká ještě jeden úkol: založit keš, která bude náš počin připomínat. Vracíme se zpět na místo, tentokrát již v klidu a beze spěchu. Když jsme přijížděli poprvé, stála na svazích zplanělá mýtina plná pařezů a šlahounů trnových křovin. Zpustošená zem. Když nyní přijíždíme podruhé, mezi žlutými drny seschlých trav se v pravidelných rozestupech zelenají štíhlé ratolesti mladých stromků. Jak půjde čas, budou kmínky sílit a koruny houstnout, až se všechny jejich stíny spojí v jediný, který zatlačí divoké trávy a křoviny zpět do země. Duby pokryje bohaté listí a ze smrků opadají první šišky. Vyroste nový les.

Procházím mezi úhlednými řádkami lesní školky a mám radost. Představuji si, jak špičky korun zvolna stoupají k nebi a jak mě blaží stín dubového lesa. Dívám se spokojeně kolem sebe a napadá mě, že sázení stromků je ta nejantidepresivnější činnost, kterou znám.

Adam a Max zatím uložili krabičku do skrýše a přikryli ji dřevem a listím. Bude to keš na paměť dne, kdy jsme zde společně zasadili les a udělali tak svět zelenějším.

Osázené svahy rokle

Z celé akce vzniklo kromě fotek také pěkné video, jehož autorem je Lukáš Foni (nick zachwatt100d).
Můžete si také prohlédnout jeho fotky na Rajčeti.
Za propůjčení videa Lukášovi velmi děkuji!

http://youtu.be/uRJ3HbsKMxE

Pokud chcete dostávat upozornění na nové články na mém blogu, přejděte prosím na odkaz zde: Odebírat novinky