Existenci Prvního leteckého wheriga jsem zaregistrovala ještě v dobách, kdy jsem byla v geocachingu úplný začátečník. Tehdy se o ní mluvilo jako o jedné z nejlepších českých keší a nadšené logy v listingu, které nešetřily superlativy, to jenom potvrzovaly. A čím více informací jsem o ní získávala, tím více se zvyšoval můj zájem o ni a chuť proletět se vyhlídkovým letadlem nad malebnou krajinou příbramského kraje.
Když se naskytla příležitost přidat se k Seizově neoficiálnímu eventu na příbramském letišti, nemohla jsem ani na chvíli zaváhat. Ač bylo již plně obsazeno, dílem štěstěny jsem se na event nakonec dostala jako poslední náhradník. A mohlo se vyrazit.
Z Prahy odjíždíme ve čtyřčlenné partě společně s kačery Oloušík, Hájapájek a Arogantníminda (který mi toho dne předělal nick na Čtvereček, což si asi jen tak neodpářu...), a poté, co jsme cestou vylovili keše z celého blízkého i vzdáleného okolí dálnice, se dostáváme na Letiště Příbram - Dlouhá Lhota. Sotva pár metrů od letištní brány stojí seřazená řada turistických vyhlídkových letadel, krásných a elegantních strojů, které v návštěvníkovi letiště budí upřímný obdiv. O kousek dál skupinka budoucích leteckých inženýrů za dohledu svého učitele provádí ´rozborku a sborku´ dvoumístného ultralightu, během které mu odmontují a poté znovu přišroubují křídla. Zajímavá podívaná. Další letadla se zběsile prohánějí po nebi, a vysoko ve vzduchu se jako pampeliškové chmýří snáší k zemi skupina výsadkářů s padáky provádějící výcvik. V sobotu odpoledne to na letišti žije.
Seizův event už je v plném proudu. Tříčlenné skupinky kačerů se v létání střídají už od devíti hodin a rozpis je psaný do šesti hodin odpoledních. Pro celkových 36 zájemců o Letecké wherigo jsou připravena dvě čtyřmístná turistická letadla: ZLIN Z-43 a Piper PA-28. V diskuzním kroužku všech zúčastněných je příjemná atmosféra, někdo popíjí kafe, někdo kouří, a všichni se dobře baví. Posléze přichází informace, že slunečné počasí, které až doposud provázelo celý den, by se mělo zanedlouho zkazit. "Už je to na Šumavě," hlásí aktuální zpravodajství pracovník letiště, a připojuje časovou prognózu vývoje počasí, podle které by mělo začít pršet kolem páté hodiny odpoledne. Seiza, jakožto zkušený organizátor, se ujímá velení a po konzultaci s piloty vypouští odpočinkové pauzy mezi jednotlivými lety, a tím zkracuje hodinu a půl dlouhé intervaly na polovinu. Následně zvedá telefon a nahání zbytek kačerů, kteří ještě nedorazili na letiště. Ač se to zdálo téměř nemožné, nakonec se mu podařilo všechny skupiny svolat k letu s předstihem, a tím byly naše prosluněné letecké snímky zachráněny. Tomu se říká skvělá organizace!
Jsme na řadě. S mými spolupasažéry Obludkou a Vincenzem si určujeme palubní role, oni dva budou navigátoři a já budu fotit. Zvědavě okukuji štíhlý letoun bílo-modré barvy Piper PA-28, který nás má zanedlouho vynést k nebi. Je to krásný stroj. Zdravíme se s pilotem, sympatickým dlouhánem, prohodíme pár slov o létání a nastupujeme do letadla. Neletím poprvé, svoji první zkušenost s vyhlídkovým letem jsem si prožila už na letišti v Roudnici nad Labem, a tak nemám strach. O to víc si to dnes budu užívat a soustředit se na focení.
Rozjíždíme se, nabíráme rychlost, odlepujeme se od země. Jak je to snadné, vznést se, napadá mě. Kéž by to bylo tak snadné i pro člověka, jen se rozběhnout, vyskočit a vzlétnout. Skokem se odtrhnout od země, zamávat rukama a plachtit volně vzduchem, svobodně jako pták. Stoupáme výš, stromy i domy jsou menší a menší, až jsou vidět celé lesy, vesnice, města. Vše, co je na zemi velké, se ve vzduchu zmenšuje, až je to zcela bezvýznamné a zanedbatelné. Jednotlivosti přecházejí ve velký celek, vše ztrácí svoji individualitu a stává se součástkou v soustavě krajiny. Jak malý je člověk mezi tím vším, nikdo ho z výšky nemůže spatřit.
Vincenz podle instrukcí z wheriga zkušeně naviguje pilota, udává letovou výšku a směr, a pilot reaguje na jeho pokyny. V takové silné sestavě na palubě se člověk snad ani nemůže bát. Panorama zalesněných kopců, které se pod námi otevřelo, je najednou protnuto tmavou žilou toku řeky Vltavy. Právě prolétáme nad Orlickou přehradou, monumentálním vodním dílem lemovaným po stranách skalami a lesy, kterému trůní meandr s bílým zámkem Orlík. Dokonalá podívaná.
Zámek Orlík s přehradou
Pomalu obracíme směr zpět k letišti. Počasí se začíná kazit, slunce však ještě prosvítá skrz mraky, a tak využívám posledních chvil pro focení. Zanedlouho začínám poznávat obrysy letiště, a to znamená jediné - přistáváme. Zhruba čtyřicet minut, které jsme nahoře strávili, uteklo jako voda. Dokázala bych prosedět v letadle celé hodiny a kochat se tou krásou ptačí perspektivy, ale všechno má svůj konec. Co je teď ale důležité je, že jsme získali ve hře dostatečný počet bodů, a tudíž si za odměnu můžeme jít pro finálku 1. leteckého wheriga. Vzhledem k síle zážitku, který člověk prožije v letadle, je samotná krabička už jen formalitou, která ovšem potěší svým pěkným a stylovým provedením. Moc hezká tečka za celou leteckou akcí.
PROČ BYSTE MĚLI NAVŠTÍVIT 1. LETECKÉ WHERIGO?
Pokud si alespoň na jednu z uvedených možností odpovíte kladně, pak byste tuto keš rozhodně neměli vynechat.
Máte rádi letadýlka, doma si tajně lepíte modely letadel, vždycky jste snili o tom, jak budete piloty, ale vlivem nepřízně osudu jím nejste. A nebo ty stroje prostě jen upřímně obdivujete, protože dokážete ocenit technickou krásu.Řekli jste alespoň jedenkrát ano? Tak vzhůru do oblak ;-)
Za celou akci bych chtěla poděkovat: kačerům Oloušík, Hájapájek a Arogantníminda za odvoz na letiště a zpět do Prahy, bez nich bych se těžko mohla zúčastnit; Seizovi za organizaci celého eventu, nebyl to lehký úkol a on to zvládl na jedničku; Obludce a Vincenzovi za odehrání hry a zkušené navigování pilota, díky nim jsem mohla věnovat více pozornosti focení; a samozřejmě Maxinohovi za parádní zážitek a perfektně vymyšlené wherigo s profesionálním zpracováním.
Pokud chcete dostávat upozornění na nové články na mém blogu, přejděte prosím na odkaz zde: Odebírat novinky
