Stalo se v září: Hodina pro vlastivědu pátek 7. říjen, 2016

Je 14:15. Sotva jsme stihli vlak. Ležíme v uličce u výstupních dveří a zády se opíráme o stojany na kola. Pěkně tlačí. Ale souprava je narvaná k prasknutí a není kam si sednout. Za oknem se táhne rovina jižní Moravy, ječmen, ovocné sady a réva.
„Následuje stanice Vyškov,“ zní robotický hlas z amplionu.
„Byl jsi někdy ve Vyškově?“ napadlo mě najednou.
Joe chvíli přemýšlí. „Nebyl.“
„A co kdybychom vystoupili a jeli do Brna až dalším vlakem?“
Oba nás napadá totéž. Zní to zajímavě, ale ani jeden s neplánovanou zastávkou navíc nepočítáme. Na prohlídku města bychom měli jenom hodinu, za tak krátkou chvíli sotva stihneme vidět vše, co za to stojí. Na druhou stranu, kdy jsme měli pro návštěvu Vyškova více času?

14:17. Vlak zastaví za dvě minuty. Přesně tak dlouho můžeme ještě přemýšlet, zda vystoupíme nebo pojedeme dál. Co vůbec víme o Vyškově? Na moc věcí si nevzpomínáme. Když jsem ještě chodila do školy, učili jsme se, že zde končí dálnice D1. To už ale dávno neplatí. Co ještě?

14:19. Vlak zastavuje. Tak rychle: jdeme nebo ne? Joemu se moc nechce. Máme přeci jet do Brna. „Blíž už nebudeš,“ říkám mu, abych v něm podpořila myšlenku, že má jedinečnou šanci navštívit město, které ještě nezná. Poslední vteřiny váhání. „Tak jdeme,“ říká a vystupujeme.

Tak tedy, vítejme ve Vyškově. Copak tu mají zajímavého? Vycházíme z nádražního vestibulu na ulici a rozhlížíme se kolem sebe. Na obzoru za dlouhou rovnou třídou vykukují špičky věží. To by mohlo být náměstí. Jdeme tam.

14:35. Je třeba hlídat čas, další vlak nám jede ve čtvrt na čtyři.
Míjíme výraznou historickou budovu s ornamentovými štuky a dominantní tmavou kopulí. Takové hezké domy většinou patří administrativě, napadá mě, ale mýlím se. Zdobená rohová stavba je místní gymnázium.

Vysoká štíhlá věž, která nás do středu města nasměrovala, patří Kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Výzdoba fasády je barokní, avšak drobné detaily v podobě lomených oblouků bočních dveří a několika oken prozrazují, že kostel krášlí město už od dob gotiky. V krátkosti nahlížíme dovnitř, obdivujeme bohatý mobiliář a zase pokračujeme dál.

Masarykovo náměstí. Kdybychom sem přišli včera, náš první pohled by padl na vysokou bílou věž renesanční radnice, dominantu celého Vyškova. Ale protože jsme přišli dnes, naši pozornost jako první strhují děti pomalované vojenským maskováním. A také střelnice, armádní technika a desítky cvičenců v uniformách. No jo, vlastně! Vždyť ve Vyškově je vojenská akademie a nedaleko také výcvikový prostor Březina. Oba jsme to věděli, ale až pohled na maskáčový mumraj všude kolem nám tuto informaci osvěžil. Navíc máme štěstí, trefili jsme se do oslav dvacátého výročí vzniku vyškovské vojenské akademie a osmdesáti let od založení místní posádky. Rádi bychom si vyzkoušeli plynové masky nebo se přiučili něco o civilní obraně, ale čas plyne a my máme už jen pár minut na prohlídku náměstí.

15:00. Morový sloup s bezpočtem andělíčků připomíná léta, kdy ve Vyškově umíralo na mor tolik lidí, že je ani nestíhali zapisovat do matriky. Ještě si prohlížíme barokní kašnu a pak už pospícháme zpátky k nádraží. Míjíme pohledem gotický zámek a hradby. Ty si necháme na příště.

15:19. Vlak stíháme na poslední chvíli a zabíráme zbylá volná místa k sezení. Za oknem září slunce babího léta, míhají se pole, sady, roviny.
V duchu si rekapitulujeme, co všechno jsme se stihli dozvědět o Vyškově. Vojáci, Březina, zámek, radnice, morový sloup, hradby a kostel. To je více, než kolik jsme si zapamatovali ze školy.

Už dávno jsme měli být v Brně. Ale protože nás napadají bláznivé nápady, máme zpoždění. Rychlík B vyjel z místa o hodinu později než rychlík A. Jaký je mezi nimi rozdíl? Jedna skvělá hodina vlastivědy.

Masarykovo náměstí ve Vyškově - Bílá věž renesanční radnice, barokní kašna a morový sloup jsou dominantami Vyškova. Dnes však naši pozornost získali hlavně vojáci.

_____________________________________

Nový způsob poznávání naší země, který jsme pracovně nazvali ‚vlastivěda za jízdy‘, se nám natolik zalíbil, že jsme se rozhodli stejným způsobem prozkoumat i Čáslav. Výstup z vlaku při cestě z Brna do Prahy jsme však tentokrát pečlivě naplánovali a na Žižkovo město jsme si vyhradili tři hodiny času. O to lépe jsme ho mohli poznat.

Žižkovo náměstí v Čáslavi - Kostel sv. Petra a Pavla

Třetí město, které jsme si stihli v září prohlédnout, byl Rožnov pod Radhoštěm. Obzvlášť pěkný pohled na něj se nám naskytl z Jurkovičovy rozhledny na Karlově kopci.

Opět se uklízelo. Sběrem odpadků jsme tentokrát ulehčili život Boleveckému lesu na severu od Plzně. Jak už to tak bohužel v příměstských lesích bývá, i tento je plný černých skládek. Naplnit odpadky jeden větší pytel nám ve tříčlenné skupině trvalo asi deset minut.
(Geocaching - CITO U 3 hodin v lese)

CITO v Boleveckém lese za Plzní - Pro naplnění několika odpadkových pytlů nám stačilo pár minut chůze po lese. Na fotce Joe & Rendy.

Pořádek musí být nejen v lese, ale i v keších. Když je navíc člověk založí na pěkném místě, baví ho chodit na údržbu. ;-)

Provedena údržba keší - Dobře se bavte! :-)

A to je vše.
Přeji vám krásné říjnové dny!

Pokud chcete dostávat upozornění na nové články na mém blogu, přejděte prosím na odkaz zde: Odebírat novinky