Stalo se v srpnu: Dobré ráno s Městskou policií pondělí 19. září, 2016

„Dobrý den, tady Městská policie. Otevřete!“
Cože? To je vtip? Nesmysl, co by po nás chtěli? Vždyť jsme nic neprovedli.
„Haló, je tam někdo?“ ozval se znovu přísný hlas.
„Eeh... Jo, už jdeme,“ odpovídám rozespale a hlas mi vrávorá. Rukama šmátrám kolem sebe a hledám oblečení. Rozepínáme stan a vykukujeme ven. Ty jo, benga! Před námi stojí dva strážníci v uniformách.
„Dobré ráno,“ vypadlo z nás překvapeně. Museli jsme vypadat velmi vtipně, neboť naše vzezření obměkčilo kamennou tvář jednoho z policistů. Ten druhý se snažil udržet vážnost situace a urputně se bránil smíchu pevným zamračením, i jemu ale cukaly koutky. Úžasná situace. Dva vandráci vylezli polonazí ze stanu a zírají na policajty jak vyvorané myši. Jestli nás někdo viděl, musel se skvěle bavit.
„Co tady děláte?“ ptá se přísnější strážník.
„Noo, my jsme...“ Honem, co odpovědět? Nejlépe pravdu. „My jsme přijeli na prohlídku zámku, jak byla včera ta Hradozámecká noc. A nechtěli jsme jít do hotelu, tak spíme tady.“
„A proč tady? U rozhledny? Jste tu všem přímo na očích.“
„Když tady v noci svítily lampy a nám se líbilo, že nemusíme svítit čelovkami,“ odpovídáme.
To už se usmívali oba dva. Bylo jasné, že z toho vyvázneme bez pokuty.
„Tak si to rychle sbalte, tady nemůžete stanovat,“ řekl už mírněji drsnější strážník, a ještě nám dal radu do budoucna: „Příště si to rozbalte aspoň támhle na té louce, ať nejste přímo u cesty.“
„Rozumíme!“ odpovídáme plni úlevy, že jsme z toho vyvázli.

Hradozámecká noc v Tachově tedy skončila dobře. Prohlédli jsme si místní zámek, noční město, a přespali ve stanu přímo vedle rozhledny Vysoká kousek za městem. Navíc jsme přímo od policie dostali tip pro příští nocleh, a sice „kousek dál od rozhledny,“ tedy zhruba u nedalekého Památníku na Vysoké. Tam se bude určitě spát také hezky.

Vyhlídka z rozhledny na Vysoké u Tachova - Na té louce dole jsme si rozbalili stan, což nemělo zrovna úspěch u Městské policie. Kdo by ale odolal možnosti spát přímo u rozhledny a večer z vyhlídky pozorovat hvězdy? :-)

___________________________

A co zajímavého se ještě stalo v srpnu?

Beze sporu nejdůležitější srpnovou událostí byl náš šťastný návrat domů z přechodu Pyrenejí po jedné z nejnáročnějších evropských dálkových tras ‚Haute Route Pyrenées‘. Společně s Kamilem Moravcem (KaMo_cz) jsme během 36ti denního treku od Atlantiku ke Středozemnímu moři ušli 884 km napříč Pyrenejemi a zdolali převýšení zhruba 45.000 výškových metrů nahoru i dolů. Podařilo se nám tedy přejít druhé nejvyšší hory v Evropě. A to je důvod k oslavě.

Haute Route Pyrenées - Pic du Canigou (2784 m.n.m.) je symbolickou horou Katalánských Pyrenejí. Pro nás měla symboliku konce přechodu vysokých Pyrenejí, neboť byla posledním výrazným vrcholem na naší cestě. Dokázali jsme to! :-)

Dojít pěšky k moři je jedním z nejsilnějších zážitků, jaké může vandrák zažít. Letos jsem si ho prožila už potřetí v životě, ale ten pocit vítěžství nikdy nezevšední. Nemůže ho zkazit ani skutečnost, že jsem poslední dny treku došla doslova s ´holým zadkem´, neboť se mi rozpadly kalhoty. :-)

Každé správné léto vrcholí senosečí. Ta na Tiských mokřadech na Plzeňsku má za cíl ochranu vzácných druhů květin, které vysoká luční tráva dusí. A tak se zde v počtu několika desítek dobrovolníků kosilo a hrabalo, aby se i příští rok na louce rozzářily fialové květy prstnatce májového a kosatce sibiřského.
(CITO Tiské mokřady 2016)

Senoseč na Tiských mokřadech - Není nad to strávit letní den prací na louce. Zvlášť když jde o pomoc přírodě.
Foto: Lukáš Foni (Zachwatt100d)

Pracovalo se také v Němčovicích na Plzeňsku. Zde pokračovaly práce na Naučné stezce u Olešenského potoka vybudované hráči geocachingu a dobrovolníky z řad občanů obce. Tentokrát jsme se zaměřili hlavně na kácení invazivního akátu a čištění řeky po povodni.
(CITO Je třeba zabít akáta I.)

Naučná stezka Olešenského potoka u Němčovic - Divoká rokle Olešenského potoka si úklid po povodni jistě zaslouží. Likvidovaly se zde spadené stromy a naplavené odpadky, prořezávaly se náletové dřeviny.

Ani krásy velehor a šíře oceánu mi nedaly zapomenout, jak hezky je u nás doma na Vysočině. Původně jsem si sem jela odpočinout, ale slunečné počasí mě nenechalo zahálet a já si po čase opět prošla celé Žďárské vrchy. Více než 150 kilometrů mojí domoviny rozdělené do pěti denních vycházek mi připomnělo dětská léta, kdy jsem se ráda chodila toulat do zdejších lesů. Na tom se ostatně nic nezměnilo.

Vyhlídka na Teplou a Dráteníčky - Jedna z mých nejoblíbenějších vyhlídek na Vysočině přímo svádí k lenošení.

A tím skončilo letošní léto.

A jaké bylo to vaše? Ráda si přečtu vaše zážitky v komentářích. :-)

Pokud chcete dostávat upozornění na nové články na mém blogu, přejděte prosím na odkaz zde: Odebírat novinky