Domů » Blog » Stalo se v červenci: Co se začne dít, když dojdou peníze

Stalo se v červenci: Co se začne dít, když dojdou peníze čtvrtek 20. srpen, 2015

Bivak u popelnic Všechny moje skvělé zážitky z vandrování většinou začínají slovy: „To už jsem neměla žádné peníze,...“

Je to zvláštní, ale jako by prázdná kapsa byla zároveň vstupenkou do groteskního světa plného absurdních a vtipných situací. Přitom momenty, které na cestách vyplynou z nedostatku peněz, jsou vždy velmi problematické, a zeptáte-li se kohokoliv, jestli by se do takové situace chtěl dostat, jsem přesvědčená, že vám odpoví ‚ne‘. Obecně platí, že čím horší zážitek, tím lepší historka. Není nic nového na tom, že ze skvělé all-inclusive dovolené v Řecku, kde vám nic nechybělo, sluníčko svítilo a komáři neštípali, žádnou anekdotu neuděláte, i když jste si takovou dovolenou nepochybně skvěle užili. Abyste svými příběhy pobavili celou hospodu, je potřeba, aby se stal nějaký průšvih.

Jednu z mých oblíbených historek z loňského léta o tom, jak jsme s Matějem při přechodu Alp z Mnichova do Benátek spali u popelnic, protože už nám docházely peníze, jsem vyprávěla už příliš mnohokrát. Jeden příběh jsem si však stále ještě ušetřila. Tak tedy tady je.

To už jsme neměli žádné peníze a v plynové bombě byl plyn už jen na ohřátí posledního jídla. Měli jsme hrozný hlad, celý den jsme toho moc nesnědli, a nyní, na poslední chatě v horách, byla možnost si koupit jen drahé jídlo v restauraci na recepci a nebo si uvařit. Matěj se tedy ochotně ujal vaření nudlové polévky s přidanými těstovinami. Plyn vystačil opravdu jen tak tak. Sotva byla večeře hotová, kahan zhasl. Obřadně nesl plný ešus do pokoje, když vtom náhle zakopl o batoh u postele a švihnul sebou přes celou místnost na zem. Čínská polévka se rozstřelila po celém pokoji jako atomová bomba. Její šrapnely v podobě nudlí a oslizlé dehydrované zeleniny z prášku se rozplácly úplně na všechno, co v noclehárně bylo. Zasaženo bylo všech osm postelí, osm batohů a osmero oblečení našich spolunocležníků. Nudle vytapetovaly stěny a dokonce i strop, ze kterého visely dolů jako žížaly.
Bylo mi Matěje hrozně líto, na poslední teplou večeři na celý příští týden se opravdu těšil. Ale jediné, co jsem pro něj mohla udělat bylo, že jsme honem rychle po celé chatě posbírali všechno, čím se dalo vytírat, a jali se ten svinčík uklidit dřív, než někdo přijde. Jestli se nám to podařilo? Ano, podařilo. Dokonce nikdo nic nepoznal, a to jsme ostatním nudle vytahovali i z batohů. A my jsme měli po večeři.

Chtěli byste vidět, jak vypadá výbuch atomové nudlové polévky?Chtěli byste vidět, jak vypadá výbuch atomové nudlové polévky? - Já to viděla. Jednou mi to stačilo :-)

Tento příběh se stal loni v červenci na chatě Col Visentin v Benátských Alpách.
Původně jsem však chtěla vyprávět, co se stalo letos v červenci, neboť i tentokrát o absurdní situace nebyla nouze.

To už jsem neměla žádné peníze a zrovna jsem se vracela z třítýdenního přechodu Korsických hor. Trajekt mě vyložil v Livornu, kde se mi hodilo přespat. Italské přístavní město Livorno je všechno, jenom ne hezké. Je zde přelidněno a dopravně přeplněno, všude je hlučno a spousta odpadků. Ulice páchnou špínou, močí a výfukovými plyny. Co ale dělat, když chudák vandrák nutně potřebuje někde složit hlavu? Procházím městem křížem krážem a najednou vidím hezký městský park. Nacházím pěknou lavičku, ale sotva jsem rozbalila věci k utáboření, začal se do parku stahovat asi čtyřicetičlenný černošský gang. Všechno tedy radši zase rychle balím a svižným krokem a s výrazem ‚jakoby nic’ procházím středem přistěhovalecké tlupy s jasným cílem na GPS: ‚Hlavně pryč odsud.‘
Dobře, park nevyšel. Ale kam tedy? Po chvíli bloumání po městě se nakonec rozhoduji vrátit na jedno místo, které jsem znala už z doby odjezdu na Korsiku: na střechu lodního přístavu.
A tak jsem si po zdolání žebříku se skruží spokojeně ustlala na střeše nízké přístavní budovy a dívala se z výšky dolů na ulici, kde proudily kolony aut. Byl odsud také pěkný výhled na trajekty, které přijížděly a zase odjížděly na moře. Hlavně to bylo ale jediné čisté a klidné místo z celého města. A to vandrákovi ke štěstí stačí.

Toho dne jsem rozšířila sbírku svých kuriózních bivakovacích míst o střechu lodního přístavu. Jak se tam spalo? Krásně. A zážitek jsem z toho měla větší než z hotelu.

Bivak na střeše přístavu v LivornuBivak na střeše přístavu v Livornu - Na toto místo jsem se vrátila celkem dvakrát. Jednou poprvé při odjezdu na Korsiku, podruhé při příjezdu z ní.
Až příště pojedu přes Livorno, jiné místo na spaní už ani hledat nebudu. :-)

Hned o pár dní později jsem si stejnou sbírku rozšířila ještě o jedno dost netradiční místo.

To už jsem neměla žádné peníze, když jsem nutně potřebovala složit hlavu kdekoli v okolí letiště v Římě. Jak takové římské letiště Fiumicino vypadá? Asi ne jinak, než by si člověk představil. Všude samé předražené hotely, jinak beton, asfalt, tříproudové silnice. Poodešla jsem od letiště do vzdálenosti asi čtyř kilometrů, kde se občas začaly objevovat i travní plochy. Ovšem ani tady to nestálo za nic. Široké louky byly seschlé a plné trní, navíc nebyly ničím porostlé a nenabízely tak žádný klídek v závětří. Najednou jsem našla obrovský kruhový objezd. Představte si ho ale opravdu velký, třeba takový, jako je v Praze na Vítězném náměstí. V jeho středu rostly palmy a vysoké keře, za které se dalo nenápadně schovat. Ale hlavně tam byla hezky zelená a měkká šlechtěná tráva, na které by se pohodlně vyspala i Princezna na hrášku. Když nesložím hlavu tady, tak už nikde, řekla jsem si, spokojeně si ustlala na kruháku a usnula.

Spalo se mi tam hezky až do pěti hodin ráno, kdy mě probudily automaticky časované ostřikovače na trávu. Přesně takové, jakými se zavlažují fotbalová hřiště nebo městské parky. Probrala jsem se strašným šokem a vůbec nechápala, co se děje. Trvalo mi asi pět vteřin, než mi došlo, že se právě sprchuji uprostřed kruhového objezdu. Rychle jsem se rozhlédla kolem sebe, kde je nějaké suché místo, ale s lítostí zjistila, že tráva je osázena ostřikovači opravdu velmi pečlivě, takže není kam utéct. Nezbylo mi tedy nic jiného, než za stálého sprchování naházet všechno mokré do batohu, hodit krosnu na záda a vydat se kompletně promočená vstříc letišti.

Vykračuji si tak po straně silnice, voda mi odkapává z batohu, a najednou cítím nějaký chemický smrad. Po chvíli zkoumání zjišťuji, že voda v ostřikovačích byla napuštěná nějakým hnojivem nebo přípravkem proti škůdcům, a že tudíž až do Vídně budu smrdět jako DDT. Za celé tři týdny na vandru jsem ani jednou nezmokla. Až poslední den na letišti ve Fiumicinu. Pod ostřikovačem na trávu. Co na to říct? Snad jedině se usmát. Hlavně, že jsem zdravá. Jinak se vlastně nic nestalo.

Ani po pěti hodinách odkapávání není batoh suchý a stále prosakuje vodu. Vzhledem k tomu, že můj vandr právě skončil, je mi to úplně fuk a celou krosnu i s litrem hnojiva posílám do zavazadlového prostoru. Letuška na odbavovací přepážce si batoh přitáhla k sobě po jezdícím pásu a všimla si mokré čáry, kterou za sebou nechal. „Co v tom máte?“ ptá se vyděšeně. „Ále, mokré oblečení. Trochu jsem zmokla.“ odpovídám. „V Římě nepršelo tři týdny... Ukážete mi, co máte uvnitř?“ Ale jistě, madam, mile ráda, říkám si škodolibě pro sebe a otevírám krosnu. Z té se line takový smrad, že se letuška nezmohla ani nahlédnout dovnitř a poručila mi batoh radši zase zabalit a odeslat k odbavení.

A tak jsem objevila skvělou metodu, jak zabránit letištním celníkům šacovat mi zavazadlo.

Dobré ráno na kruhovém objezdu přeje letiště Fiumicino!Dobré ráno na kruhovém objezdu přeje letiště Fiumicino! - Ranní sprška byla velmi osvěžující. Ocenila ji i odbavovací kontrola.

Poslední příběh, který se odehrál již v prvních srpnových dnech, má naopak lehce poetický nádech.

To už jsem neměla žádné peníze, když jsem se vracela z krátkého třídenního výletu k maďarskému Balatonu. Do Rakouska, kde mě čekala služební cesta, jsem chtěla dojít pěšky, a tak se jako vhodná výchozí pozice jevilo příhraniční maďarské město Sopron. V kapse mi cinkalo posledních dvě stě forintů, což je asi dvacet pět korun, a tedy i jasná vstupenka do hotelu jménem ulice. Procházím městem na jeho konec, když vtom mě jedna z keší, které jsem po cestě hledala (GC18EXH), přivedla na místo s krásnou dřevěnou rozhlednou. A uznejte sami, jaké může být pro vandráka lepší místo pro odpočinek než rozhledna?

Té noci jsem viděla krásné maďarské nebe plné hvězd a ráno mě probudil zářivý východ slunce nad městem. To nemají ani hosté v pětihvězdičkovém hotelu.

Východ slunce z rozhledny v Soproni, MaďarskoVýchod slunce z rozhledny v Soproni, Maďarsko - Původně jsem chtěla jít do kempu. Nedostatek peněz mi ale zařídil mnohem lepší nocleh na rozhledně.

Rozhledna v Soproni, Maďarsko Bivak pod hvězdami na rozhledně v Soproni.

Tyto příběhy mají jedno společné: nestaly by se, kdybych v tu chvíli měla dostatek peněz. S Matějem bychom nevařili na kahanu polévku z prášku, ale šli se najíst do kuchyně na recepci, jak to udělali všichni ostatní. V Římě bych si zaplatila pohodlný hotel a v Livornu nebo Soproni kemp, když už jsem měla na zádech ten stan. Vyhnula bych se problémům a riskování odhalení, a ještě bych se dobře najedla nebo vyspala. Moje žití by bylo v tu chvíli snesitelnější. Ale také o několik krásných zážitků chudší. Život totiž začíná tam, kde končí zóna pohodlí. A z té se člověku jen tak nechce.

Všechny moje skvělé zážitky z vandrování většinou začínají v momentě, když začne být hluboko do kapsy. Tehdy totiž člověk vystoupí z vlaku všednosti a nastoupí na horskou dráhu. Projede se tunely, tobogány a centrifugami, bude se bát, hrozit se a nadávat si ‚proboha, kam jsem to vlezl?‘, a až se vrátí zpátky na zem, usměje se a vydechne s nadšením: „Jedeme ještě jednou!“


Pokud chcete dostávat upozornění na nové články na mém blogu, přejděte prosím na odkaz zde: Odebírat novinky

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
143151722
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
nalimare
Pěkné počtení a zajímavé zážitky :cool:
Ten obrat "to už jsem neměla žádné peníze" mě přiměl vzpomenout na situaci z předloňské dovolené.
To jsem už skoro všechnu místní cejlonskou
hotovost, kterou jsem měl na výletě u sebe utratil za drobnosti nebo rozdal na bakšiších.
Chtěl jsem si ještě koupit jako suvenýr pohled s pár drobnými "historickými" mincemi.
I po vyprázdnění celého obsahu kapes mi ale asi 100 (v přepočtu 15 Kč) scházelo.
Prodavač mi ho i přes "pevné ceny" se širokým úsměvem dal jen za to, co jsem měl.
V tu chvíli už jsem byl po zbytek dne finančně na absolutní nule, ale připadal jsem si tak nějak víc dobře, uvolněně, svobodně, bezstarostně...
Díky!

Markéta Dobešová
A Vy jste mi zase připomněl jednu básničku, kterou zapsal Erben v jedné ze svých folklórních sbírek:

Blaze tomu, kdo nic nemá,
nestará se, kam co schová.
Směle lehne, směle vstane,
žádnej mu nic neukradne.
:-)

Tomu hokynáři patří palec nahoru, a vám poděkování za hezký příběh. ;-)
Díky, zdravím!
Unkas
Ahoj! Není nutné začínat slovy: „To už jsem neměla žádné peníze,...“ Bohatě stačí mít nešikovné kamarády. Onehdá jsme na vandru v hlubokém lese vařili na ohýnku puding. Sliny se nám v ústech sbíhaly nad nadcházející žranicí. Po zásahu „šikuly“ však skončil vanilkou vonící obsah kotlíku v prachu, písku a jehličí. K čemu mi byla bankovka s jedničkou a třemi nulami v kapse, když nejbližší obchod je pět kilometrů daleko? Slzy jako hrachy nám všem kanuly nad tou spouští a dnes to dáváme k dobru jako historku.
Markéta Dobešová
Také pěkná historka :-D Díky za vtipný komentář.
Jo, na vandrech si člověk užije srandy. ;-)
Pěkný den!
Kosmohill
Ty jsi fakt blázen....:-D
Přeju Ti, ať Tě i dál potkávají jen takový "katastrofy", na který se vzpomíná s úsměvem. ;-)
Dík za pěkný počtení a ještě hezčí fotky!
Markéta Dobešová
Čau Kosmohille! :-)
Díky za pěkný komentář. Představ si, teď nedávno jsme kousek od Tebe projížděli, tak jsem si na Tebe vzpomněla. ;-)
Ale bohužel nebyl čas vyskočit a stavit se na pokec. Slibuji, že se do příště polepšíme!
:-D
Modrak
Vyborny. Nejlip se clovek pobavi cizim nestestim :-) To s tim jidlem se nam stalo kdysi v Bulharsku. Uvarili jsme v kotli pro asi 7 lidi kolinka s poslednima dvouma konzervama. A kdyz bylo hotovo, kamos nesl kotel nekam k parezu kde se dalo jist, zakopl a cely to vyklopil v lese na zem. A bylo hotovo. Ale aspon jsme to nemuseli uklizet.
Markéta Dobešová
Tak to je taky hezký! :-D Ovšem sice jste to nemuseli uklízet, ale zase se nenajedlo 7 lidí, což je početnější ztráta. :-)
Díky za hezkou historku ;-)
Mikeant
Pobavil mě výraz "nudlová polévka s těstovinami". To je jako nosit kšiltovku s kšiltem :-)
Markéta Dobešová
Vůbec ne. Kdo byl na mých cestopisných přednáškách, tak ví, že jsme do každé polévky z pytlíku přidávali těstoviny navíc, abychom zvýšili její výživovou hodnotu.
V praxi to vypadalo tak, že v té polévce byly nudle a ještě kolínka.
Nicméně máte pravdu, že nezasvěcený to nepochopí... Asi to přepíšu, aby to nikoho nemátlo.
Díky za upozornění ;-)
Zdeněk Charvát
Krásný :) ale fakt nevím jestli bych něco takovýho dal...
Nicméně navazuji na přispěvatele "rsc" :) autorka je velmi milá slečna kterou když člověk potká v krásném oblečku s kloboučkem a housličkama tak si vůbec nedokáže představit jak je to co je nahoře okus vejš možné :)

(takhle jsem ji poprvé potkal a chvilku jsem nevěřil) ;-D

Pěkný povídání Markéto :cool: vlastně si nedokážu některé věci představit ale zase a to znám ze svých zkušeností když je potřeba člověk dokáže ledacos... :-D
Markéta Dobešová
Zdeňku, díky za komentář! :-D
Ono když už tě hoděj do vody a řeknou plav (myšleno do vody z ostřikovačů :-D), tak už to nějak dát holt musíš, nebo se v tom insekticidu utopíš ;-).
rsc
Stále víc se utvrzuji v tom, že autorka musí být šílená ;-) I v souvislosti s tím přechodem Alp. Viz třeba můj postřeh v jednom logu :-) http://coord.info/GLJJC16H
Články se mi ale moc líbí a jsou i inspirativní, nedávno jsem se díky nim podíval na Vidimské lávky. Je tam opravdu moc hezky, jen jsem zjistil, že asi budu mít občas závratě. Ale jen někde, okraj etáže na lomech mi problém nedělá, ale tady to bylo nějaké špatné... :-)
A co mě mrzí asi nejvíc je to, že letos jsem se pro samou práci přes léto nedostal na skoro žádný výlet. Holt moc práce a málo lidí :-(
Markéta Dobešová
Ahoj!
Tvůj log na Terezínských hrách jsem četla (všechny své eventy mám na watchlistu) a docela mě pobavil. :-D
Ano, s tou dvojí osobností na tom něco je. Ona za to může asi částečně moje práce, kde se vyžaduje vypadat k světu a dobře reprezentovat zevnějškem. Střevíčky, večerní šaty, noblesní vzhled. Když je to tak každý den, tak se člověk pak prostě musí jít někam totálně zabahnit, aby si udržel ten zdravý průměr. :-D

S těmi Vidimskými lávkami mě to velmi překvapilo. Původně jsem ten článek vůbec nechtěla napsat (napsala jsem ho až po roce), a nakonec jsem viděla znovu svoje fotky a řekla jsem si, že to stojí alespoň za pár řádků. A pak jsem po dlouhé době rozklikla tu keš a mnoho lidí mi tam děkovalo za informaci o nich, protože se tam díky tomu vypravili. To mě hrozně potěšilo, protože jsem viděla, že můj blog má smysl a mnoho lidí inspiruje. :-)

Díky za milý komentář a kladnou odezvu, potěšila mě. Máš ještě zhruba dva měsíce pěkného počasí, tak věřím, že rekreační deficit doženeš. ;-)

Zdravím, měj se krásně!
Přízrak
Krásný :-)
Ostatně mé oblíbené heslo hlásá, že zážitky nemusí být nutně pozitivní, hlavně, když jsou intenzivní :-D
Markéta Dobešová
Na tom je taky hodně pravdy!
Je-li zážitek pouze pozitivní, ještě to nutně neznamená, že si ho bude člověk pamatovat. Intenzivní zážitky si ale člověk většinou zapamatuje vždycky. :-)
Díky za zajímavou myšlenku.
Tony
Díky za tip s tou střechou v Livornu, už 2x jsme tam při čekání na trajekt hledali nocleh a tohle je opravdu docela po ruce:cool:
Markéta Dobešová
Ahoj Tony,
dám Ti přesné souřadnice, ať netápeš:
N 43° 33.345, E 010° 18.200.
Leze se tam po žebříku se skruží, který je ale snadno přístupný už od země. Není to žádný nóbl hotel, všude dost rušno, hluk z lodí a aut, spousta světel. Ale co bys chtěl, za ty prachy. :-D
Kdybys tam náhodou někdy bivaknul, tak mi to pak napiš a pošli fotku, ať se také pobavím! :-)
Kamil
Co máš proti all-inclusive v Jugošce? :-D :-D :-D

Jojo, už lituju, že se mě to nepodařilo naplánovat.
Markéta Dobešová
:-D :-D :-D
Vůbec nic, Kamile! Vlastně si myslím, že bych měla přehodnotit styl dovolené a začít se víc plážovat. Než z toho vandrování dočista přijdu o rozum :-P

A betatest stále platí, můžeš vyrazit ještě tak dva měsíce. ;-)
zemekoulan
JO! Jo a zas jo. Přesně takhle to cítím i já. Moc hezky napsané.
Markéta Dobešová
Čau Jardo, díky za pozitivní komentář, potěšil mě! :-)
Těším se zase na nějaké Tvé vyprávění z hor. ;-)
Zdraví 4H
Petr
Rád si přečtu o zážitcích jiných lidí. Je to velmi zajímavé počtení!
Markéta Dobešová
Petře, děkuji za kladnou odezvu a přeji krásný den! :-)
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace